Francis Beaufort
07.05.1774 - 13.12.1857
Francis Beaufort se narodil 7.května 1774 v protestantské rodině Daniela Augusta Beauforta, jehož předci uprchli v průběhu náboženských válek, odehrávajících se v 16. století ve Francii, a usadili se ve Velké Británii. Rodiče Francise Beauforta se přestěhovali z Londýna do Irska, kde jeho otec sloužil jako duchovní protestantské církve ve městě Navan, nacházející se ve východní části Irska (hrabství Meath) a současně byl i členem "Royal Irish Academy". Francis vyrůstal střídavě v Irsku a ve Walesu, ve 14 letech odešel ze školy a začal pracovat na námořních lodích jako stevard. Avšak i přes jeho práci pokračoval v samostudiu, díky čemuž se seznámil s mnohými učenci své doby. Jeho celoživotní zájem pro zdokonalení námořních map a určujících stupnic zřejmě pramenilo z jeho vlastní zkušenosti, kdy ve svých patnácti letech z důvodu nepřesných map sám ztroskotal.
Začátky u námořnictva a zájem o meteorologii
Francis Beaufort začal svou kariéru u námořnictva při službě na lodi patřící společnosti "British East India Company", v průběhu Napoleonských válek rychle povýšil - nejdříve začal jako kadet a již v této době (ve věku 16 let) začal vést přesné meteorologické poznámky. Postupně, jak došlo k jeho povýšení, rostlo i množství údajů o pozorování, až byla prováděna každé dvě hodiny. Vyjma informací o rychlosti a směru větru Beaufort zaznamenával i stav počasí, přičemž za tímto účelem vytvořil své kódování, kterým jej označoval a roku 1833 bylo přijato jako oficiální značení stavu počasí v britském námořnictvu. V roce 1935 pak bylo v upravené verzi převzato na mezinárodním zasedání jako prostředek výměny meteorologických dat.
10. května 1796 se stal poručíkem a 13. listopadu 1800 velitelem. Sloužil na lodi "H.M.S Aquilon", na které se zúčastnil největší bitvy mezi Velkou Británií a Napoleonskou Francií, ve které nejen zachránil posádku jiné zasažené lodi "H.M.S Defence", ale zahájil i soustředěnou palbu na francouzskou loď "Impetueux". Při službě na lodi "H.M.S Phaeton" byl Beaufort těžce zraněn a nemohl tak po nějaký čas u námořnictva sloužit. Po dobu dvou let tak pomáhal svému švagrovi Edgeworthimu s budováním sítě semaforů v Dublinu. Po uzdravení se vrátil do aktivní služby a 30. května 1810 byl jmenován kapitánem Královského námořnictva. Zatímco jiné lodě pokračovali v pronásledování nepřátel, Beaufort využíval volný čas k astronomickým pozorováním, jejichž cílem bylo určit zeměpisnou délku a šířku, a zaměřováním pobřežních oblastí a jejich zakreslením do nových map.
Admiralita později svěřila Beaufortovi velení nad jeho první lodí "H.M.S Woolwich", jehož úkolem bylo zajištění doprovodu konvojů do východní Indie a zpět. Po úspěšném splnění tohoto úkolu dostal nový - provést hydrografický průzkum v ústí Rio de la Plata v Jižní Americe. Při této plavbě sestavil, mezi léty 1805 - 1808, Beaufortovu stupnici rychlosti větru, která byla o 30 let později (roku 1838) povinně používána k záznamu hlášení do lodních deníků. Po návratu z jeho průzkumné mise jeho výsledky práce zapůsobily na celou odbornou veřejnost. Později přijal pozici kapitána na lodi "H.M.S Fredericksteen". Mezi léty 1811-1812 Beaufort zmapoval a prozkoumal jižní Anatolii a umístění mnoha antických památek. Teprve turecký útok na posádku jeho lodi, při které byl zraněn střelnou ranou do kyčle, přerušil jeho práci a byl nucen se vrátit do Anglie, kde provedl zakreslení map dle poznámek získaných při jeho pobytu v Anatolii. Dále roku 1817 vydal svou knihu "Karamania" a stručný popis jižního pobřeží Malé Asie.
Admirál Francis Beaufort
Ve věku 55 let (v roce 1829) byl jmenován britským admirálem hydrografické služby námořnictva a na tomto postu sloužil po dobru 25 let. Beaufort nechal přepsat malé a hrubé mapy do vysoce kvalitních a podrobných map, přičemž mnohé z nich jsou užívány ještě dnes. V průběhu jeho služby převzal pod správu svého úřadu velké astronomické observatoře v Greenwich (Anglie) a na mysu Dobré naděje. Osobně vedl mnohé z velkých průzkumných prací a experimentů, a osm let po jmenování se dokonce podílel na pátrání po průzkumníkovi Johnu Franklinovi, který se ztratil během své poslední polární výpravy.
Jako člen "The Royal Society", "The Royal Observatory" a "The Royal Geographic Society" (kterou pomáhal sám založit) využíval svého postavení, aby pomohl působit jako prostředník mezi vědci různých oborů. Beaufort tak reprezentoval geografy, astronomy, oceánografy, geodety a meteorology, kteří byli soustředěni v daných úřadech a pomáhal jim v podpoře jejich výzkumu. Mimo jiné Beaufortovy dotazy a výzkumy vedly k pozvání Charlese Darwina, který později čerpal z jeho objevů při formulaci evoluční teorie, kterou představil ve své knize "O původu druhů". Po překonání mnoha námitek získal podporu pro plavbu po Antarktidě mezi léty 1839-1843, kterou vedl James Clark Ross. Při této výzkumné plavbě bylo prováděno měření zemského magnetismu a bylo provedeno porovnání s měřením v Evropě a v Asii. Dále přispěl k vytvoření tabulek časů přílivu na pobřeží Velké Británie, které se staly vzorem pro jejich zpracování i v kontinentální Evropě a Severní Americe.
Beaufort odešel z Královského námořnictva v hodnosti kontradmirál dne 1. října 1846 a ve věku 72 let.