Milešovka
Přejít na aktuální data stanice MilešovkaMilešovka, nejvyšší hora Českého středohoří, se nachází na pomyslném vrcholu rovnostranného trojúhelníku Milešovka - Teplice - Ústí nad Labem, jehož každá ze stran má zhruba 12 km, a současně je místem, kde se ve výšce 837 m.n.m. nachází nejstarší česká observatoř. Milešovka, jejíž německý název Donnersberg, tedy v překladu Hromová (nebo také Bouřková) hora, nepatří mezi nejvýše umístěné observatoře. V porovnání se stanicemi v Alpách, Krkonoších či Vysokých Tatrách se nachází relativně nízko, avšak díky své poloze, kdy osamocený vrchol, převyšuje své okolí o 300-400 metrů, našla své významné umístění především při studiu mezní vrstvy atmosféry.
Historie stavby observatoře
Meteorologická observatoř Milešovka byla vybudována na návrh, který přednesl člen předsednictva Horského spolku v Teplicích a předseda Svazu horských spolků v severozápadních Čechách ("Nordwestböhmischer Gebirdsvereins-Verband") Reginald Czermack-Warteck 1), který přednesl členům Horského spolku v Teplicích 16. ledna 1900. Návrh byl odsouhlasen, došlo k vytvoření šestičlenného přípravného výboru a ten zahájil jednání o vykoupení pozemků o výměře 1100 m2 na vrcholu hory od majitele panství, hraběte Johannema von Ledebur-Wichelnema. Již v listopadu téhož roku byla jednání zdárně ukončena a téměř tři stovky členů Horského spolku v Teplicích tak vytvořilo sbírku na stavbu meteorologické observatoře prvního řádu, včetně přístupové cesty na vrchol Milešovky.
Pro realizaci stavby bylo vytvořeno několik komisí :
- správní komise pod vedením okresního školního inspektora E. Wenische,
- finanční komise pod vedením komerčního rady Reginalda Czermack-Wartecka 1),
- stavební komise s vedoucím vládním radou H. Roschem,
- vědecká komise pod vedením univerzitního profesora PhDr. Rudolfa Ferdinand Spitalera,
- právní a informační komise pod vedením generálního sekretáře dr. K. Stradala
Všechny tyto komise zastřešoval ústřední výbor, jehož čestným předsedou se stal rodák z Dvorců na Bruntálsku, rakousko-uherský ministr kultu a vzdělávání ("Minister für Kultus und Unterricht") profesor dr. Wilhelm von Hartel, který záměr vybudování meteorologické observatoře podporoval. Na jeho počest byla v prvním patře umístěna busta, ta se však dnešních dnů nedochovala.
Další významná podpora, která celý záměr zaštítila, směřovala od dvorního rady, ředitele Ústředního ústavu pro meteorologii a geodynamiku (ZAMG) ve Vídni, profesora dr. Josefa M. Pertnera.
Návrh projektu podalo celkem pět architektů a po jejich posouzení byl 25. února 1903 vybrán projekt J. Hocka, přičemž ústřední stavební komise byla poprvé svolána 4. března 1903, již na začátku května se počalo s výkopovými pracemi a v polovině května započaly stavební práce. Ty na základě nabídky zajišťovaly stavební firmy Pech a Knobloch. Přestože počasí nebylo příznivé, byla stavba dle dohody o necelých 14 měsíců později dokončena, tedy koncem června 1904 a po prohlídce vědeckou komisí v červenci také zkolaudována. Vznikla tak stavba romantických slohů konce 19. století, na níž byl použit znělec (fonolit), těžený na samotném vrcholu Milešovky. Observatoř je orientována dle světových stran, v jejím severovýchodním rohu se pak nachází 18 m vysoká věž. Ochoz pro veřejnost je ve výšce 10 metrů, který byl přístupný až do začátku druhé světové války. Nově byl zpřístupněn až v roce 1997. Horní část věže je osazena 4,5 metrů vysokou kovovou konstrukcí, určenou k uchycení přístrojů na měření rychlosti a směru větru. Vnitřní vybavení, jako je např. nábytek, bylo vybaveno z prostředků Teplického horského spolku.
Zahájení činnosti observatoře
V říjnu 1904 byla observatoř slavnostně předána k užívání a jejím prvním ředitelem se stal profesor PhDr. Rudolf Ferdinand Spitaler, který osobně zaškolil prvního pozorovatele Franze Löppena. Ten nastoupil již v polovině července 1904 a v případě potřeby za něj zaskočila Löppenova manželka, jelikož první pozorovatelé bydleli na observatoři i se svými rodinami. Franz Löppen na pozici pozorovatele vydržel až do dubna 1913. Po F. Löppenovi nastoupil na pozici pozorovatele Vinzenz Miksch (květen 1913 - duben 1920) a posledním trvale žijícím pozorovatelem na observatoři Milešovka byl Edmund Mildner, který zde pracoval 25 let (květen 1920 - září 1945). Měření se prováděla třikrát denně, a to v klimatologických termínech 7, 14 a 21 hodin středního slunečního času. Ještě před samotným zahájením činnosti observatoře však Okresní úřad v Teplicích požádal ředitele ZAMG 2) o udělení státní subvence na provoz činnosti observatoře, načež úřad ve Vídni vydal doporučení, aby byla observatoř předána do správy Katedry pro kosmickou fyziku a geodynamiku německé části Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Ministerstvo kultu a vzdělávání toto doporučení schválilo 20. prosince 1908 a 24. dubna 1909 došlo k jeho naplnění.
Na vybavení observatoře, tedy jeho převzetí 5. října 1904 na Ústředním ústavu pro meteorologii a geodynamiku (ZAMG) 2) ve Vídni, jejich dopravu na Milešovku dohlížel a následně zařízení osobně instaloval dr. Spitaler. Tato souprava obsahovala: staniční tlakoměr Kappelar, teploměr Jaberka, vlasový vlhkoměr, srážkoměr se skleněnou odměrkou, barograf J. Fabri, termograf J. Fabri, hygrograf Richard a slunoměr Campell-Stokes. Další vybavení bylo získáno díky subvencím "Společnosti pro rozvoj německé vědy, umění a literatury v Čechách" 3) a České spořitelny v Praze od firmy R. Fuess v Berlíně, samotná instalace proběhla 30. duba 1906 a jednalo se o přístroje: Assmanův aspirační psychrometr, aktinometr Arago-Davy, maximální teploměr, minimální teploměr, přízemní minimální teploměr a mrakové zrcátko.
Krátce po zahájení činnosti observatoře způsobil značné škody blesk, který uhodil 4. října 1906 do elektrického anemografu. V důsledku nedostatečného uzemnění došlo k přenesení výboje i do telefonního vedení, které se v délce 850 metrů zcela roztavilo, došlo k rozbití okna a k drobnému požáru okenního rámu. To vedlo k úpravě celého uzemňovacího systému, došlo ke zlepšení ochrany před blesky v celém objektu a vedle Robinsonova kříže byl umístěn ještě jeden hromosvod. Státní telefonní a telegrafická stanice byla na Milešovce zřízena pouhý rok před touto událostí, a to 7. října 1905, díky které se předávala denní hlášení na ZAMG 2) pomocí povětrnostního telegrafu, který věnoval observatoři továrník W. Lambrecht z Göttingenu. Na Milešovce byla dne 1. července 1908 také zřízena poštovní podatelna, která však fungovala pouze v letním období (od 15.května do 15. září). Po stavební stránce se však vyskytl problém, neboť na holém zdivu se začala velmi brzo po dostavbě projevovat nepřízeň počasí, a proto bylo zdivo v roce 1909 ošetřeno cementovou omítkou na náklady Horského spolku v Teplicích.
Vývoj observatoře do roku 1945
Profesor PhDr. Rudolf Ferdinand Spitaler, který byl ředitelem od počátku činnosti stanice, z této pozice odešel do výslužby v únoru 1929. Za jeho vedení byly publikovány roční přehledy pozorování a údaje o chodu některých meteorologických prvků v období let 1905-1924 4). Od roku 1925 pak tyto údaje byly uveřejněny v samostatných ročenkách 4). Za jeho vedení došlo pouze ke dvěma výpadkům v měření. Poprvé se tak stalo v období 29. prosince 1916 až 31. ledna 1917, kdy se nepodařilo v důsledku nepřízně počasí dopravit na vrchol Milešovky uhlí, kterým se vytápěla budova observatoře. Druhý výpadek byl způsoben z důvodu onemocnění pozorovatele za velmi chladného počasí (teploty klesly až na -26,3 °C), který musel stanici opustit a chybí tak dva záznamy z 12. února 1929 v 21. hodin a 13 února 1929 v 7. hodin. Přestože v průběhu vedení dr. Spitalerem probíhala první světová válka, přečkala observatoř bez vážnějších škod. Pozorování v tomto období probíhalo i nadále, jelikož byli pozorovatelé zbavení vojenské služby. V období války však byl na území Švédska, Německa a Rakouska-Uherska zaveden tzv. letní čas, přesto však homogenita měření nebyla narušena díky posunutí pozorovacích termínů na 8:04, 15:04 a 22:04 platného letního času, ovšem po skončení první světové války byl letní čas v nově vzniklém Československu opět zrušen.
K dalšímu zkvalitnění práce došlo se začleněním observatoře do hlásné sítě letecké povětrností služby, ke kterému došlo v roce 1928. Z tohoto důvodu byla na observatoř přijatá vyškolená pomocná síla (do té doby na Milešovce sloužil pouze jeden pozorovatel), a také došlo k zahájení výzkumných prací v oblasti meteorologie a geofyziky. Přestože dr. Spitaler byl již ve výslužbě, i nadále ovlivňoval činnost observatoře. Stal se mimo jiné předsedou "Německé společnosti pro vědu a umění" 4) v Praze a v těžkém období let 1937-1938 poskytoval observatoři materiální pomoc.
Bohužel však za období let 1930 - 1935 chybí záznamy o pozorování za měsíce květen, červen a červenec, jsou tak k dispozici pouze měsíční průměry z ročenek 5). Nejméně do roku 1927 se měřila teplota ve výšce 1,75 m nad zemí, jižně od budovy. Tyto výsledky nebyly rovněž dochovány, existuje však zmínka o tomto měření v publikacích Oswalda Menzla.
Ke značnému rozvoji došlo v roce 1929, tedy po nástupu profesora L.W. Pollaka do funkce ředitele observatoře. Pozorování byla rozšířena o měření ultrafialového záření a geomagnetismu. Především se lze pozastavit u výzkumu UV záření, kdy porovnával naměřené hodnoty získané na horské stanici Milešovce a v městském prostředí, tedy v Praze. Využíval k tomu UV dozimetr, který sám upravil a nahradil tak drahé a složité fotometry. Od roku 1. dubna 1930 bylo prováděno měření teploty vzduchu v budce, která byla osazena 5,6 metrů nad zemí, a to v okně na severní straně věže. Toto měření bylo prováděno až do 29. února 1940, kdy došlo ke zrušení této meteorologické budky. Měření teploty a vlhkosti vzduchu bylo až do 31. srpna 1940 měřeno v žaluziové okenní budce, která byla umístěna na severní straně observatoře, v okně pozorovatelny. Výška teploměrů byla 5,65 metrů nad zemí. Následně byla pro měření teploty a vlhkosti vzduchu vytvořena nová meteorologická budka, umístěná na severo-severozápad od budovy, do které bylo měření teploty a vlhkosti vzduchu přeneseno, přičemž výška měřících přístrojů se nacházela 1,8 metru nad zemí. Tato meteorologická budka je dodnes umístěna na stejném místě a je v ní prováděno měření. Do tohoto prostoru byl přenesen i srážkoměr, který byl umístěn východně od budovy poblíž triangulačního bodu.
Spolu s ředitelem dr. Pollakem se na činnosti observatoře podíleli jako pomocné pracovní síly i profesor Franz Biebl (v roce 1936), dr. Karl Wehrenberg ( 1936-1939) a univerzitní asistent dr. Oswald Menzl (1933-1935). Poslední jmenovaný se podílel na měření obsahu chlóru v dešti, sněhu a námraze, měřením počtu kondenzačních jader a meteorologickooptickým pozorováním. Později na toto téma publikoval i několik prací 6). Podmínky pozorovatelů se zlepšily především díky zavedení elektřiny na vrchol Milešovky, ale Pollakova práce byla přerušena okupací Československa. Po vyhlášení mobilizace v září 1938 došlo po dobu jednoho měsíce k přerušení pozorování, což bylo poslední období, kdy na observatoři došlo k narušení řady měření a pozorování. Profesor L.W. Pollak v roce 1939 emigroval do Irska.
Po okupaci Československa německou armádou byla observatoř odejmuta z kompetence německé části Karlovy univerzity v Praze a byla převzata Říšským úřadem pro meteorologickou službu. Do července 1944 byla i nadále součástí civilní služby, ale následně byla převzata vojenskou leteckou službou. Za druhé světové války byl opět zaveden tzv. letní čas, ale vhledem k tomu, že není ve výkazech pozorování uveden záznam o změně času, mohlo dojít k porušení homogenity řady pozorování v období tzv. letního času. Analýzou záznamů však bylo zjištěno, že tato obava není oprávněná a homogenita dat zůstala zachována 7).
Vývoj observatoře po roce 1945
Po osvobození Československa převzala obnovená Karlova univerzita celé své předchozí vlastnictví, včetně německé části Karlovy univerzity. Observatoř na Milešovce byla předána pod vedení Meteorologického ústavu Karlovy univerzity, který vedl profesor PhDr. Stanislav Hanzlík, za jehož vedení byla na stanici vybudována barokomora a přemístěn tlakoměr. V období od 1. prosince 1946 do 23. února 1946 došlo k další změně v uvádění času, kdy byl poprvé zaveden tzv. zimní čas a klimatologické pozorování tak byla prováděna v 6:04, 13:04 a 20:04. Tato změna zůstala v působnosti až do roku 1979, kdy byl zaveden jednotný tzv. letní čas, avšak žádná ze změn neměla vliv na homogenitu datových řad. Další událostí, která postihla Milešovku byl zásah blesku do horní stanice lanovky, která byla zbudována ve třicátých letech 20. století. Současně s tím vyhořelo elektrické vedení na vrchol hory. Do dokončení výstavby nákladní lanovky bylo nutné vynášet potraviny, nové přístrojové vybavení a další potřeby denní potřeby pouze pěšky, stejně tak i vzhledem k faktu, že vrchol hory není do dnešních dnů připojen na vodovodní řad a není zde ani jiný zdroj vody, bylo nutné ji vynášet ze studny umístěné na úpatí Milešovky. Do jejím dokončení tak došlo k významnému zlepšení podmínek pozorovatelů.
Na observatoři Milešovka se vystřídala celá řada známých meteorologů a klimatologů, kteří zde pracovali v rámci studií jako pozorovatelé a asistenti. Z těchto osobností lze jmenovat např. Františka Reina, Ladislava Ježka 8) nebo Milana Koldovského 9). Od roku 1953 byla správa observatoře převedena z Karlovy univerzity na Československou akademii věd (ČSAV). Nejdříve byla začleněna do Geofyzikálního ústavu ČSAV, mezi roky 1961 - 1964 spadala do Laboratoře meteorologie ČSAV a následně pod Ústav fyziky atmosféry ČSAV, jež má observatoř Milešovka ve své péči do dnes. Akademie věd věnovala stanici značnou péči a pod vedením RNDr. Františka Reina došlo k nejrozsáhlejším změnám od vybudování observatoře, např. došlo k rekonstrukci lanovky, rozšíření 1. nadzemního podlaží, vybudování nové pozorovatelny s výhledem do tří světových stran 10), došlo k rozšíření tří místností a zmodernizována temná komora. Dále došlo ke zlepšení přístrojového vybavení a počtu personálu, kdy z původních tří zaměstnanců došlo k nárůstu jejich počtu na pět. Současně s tím bylo od 1. července 1957 bylo zahájena nepřetržitá dvacetičtyřhodinová pozorování s měřením v synoptických časech, od roku 1961 pak byly vydávány samostatné ročenky. RNDr. František Rein publikoval také několik prací týkající se klimatických poměrů Milešovky většiny měřených a pozorovaných prvků a jevů za období 1946 - 1955.
V tomto období patřilo k práci na observatoři: základní klimatologické měření, měření a zpracování průběhy teploty, vlhkosti a tlaku vzduchu, stejně tak směru větru a jeho rychlosti, atmosférických srážek, globálního slunečního záření, trvání slunečního svitu a zaznamenání povětrnostních jevů. Dále pozorovatelé měli za úkol sestavení synoptických zpráv v tříhodinovém intervalu a jejich předávání. Zprvu byly synoptické zprávy předávány rádiem na pracoviště letecké a synoptické služby Státního meteorologického ústavu na letišti v Praha-Ruznyně, později pak dálnopisem na pracoviště Hydrometeorologického ústavu v Praze. Na observatoři bylo také prováděno speciální měření, např. teplotního profilu severního svahu Milešovky v nadmořských výškách od 590 - 857 m.n.m., nebo v letech 1966-1972 radiolokační měření oblačnosti. Dále zde byly po několik let sbírány informace o výskytu údolních mlh a nízké oblačnosti s vrcholy pod úrovní stanice, které byly doplňovány fotografickým materiálem.
Prvenství si observatoř na Milešovce získala i mezi roky 1967/1968, kdy zde byl v celém Československu poprvé uveden do provozu meteorologický radiolokátor. V 70. letech bylo zahájeno měření koncentrace znečišťujících látek v atmosféře (především SO2 a polétavého prachu), v roce 1983 pak byla stanice vybavena měřičem IVO-1M, který umožnil měřit spodní základnu oblačnosti. Na konci roku 1991 pak ČHMÚ zapůjčil na observatoř počítač se softwarem METEOBSERVER, díky kterému bylo umožněno automatické kódování zpráv typu SYNOP, INTER a provádět základní statistická zpracování měření. Od roku 1993 se registrace globálního záření provádí za pomoci počítače, od roku 1995 bylo díky instalaci nových přístrojů vylepšeno měření ultrafialového záření. V červenci 1997 pak byl zahájen provoz automatické stanice METEOS 4, který umožňuje průběžné měření hodnot teploty vzduchu ve výšce 2 m, relativní vlhkosti vzduchu, minimální přízemní teploty vzduchu, teploty půdy v hloubce 5, 10, 20, 50 a 100 cm, směru a rychlosti větru, tlaku vzduchu a slunečního svitu. Nový přístroj pro měření globálního slunečního záření CM 11 byl instalován v roce 1998, o rok později pak nový námrazoměr, zkonstruovaný Ústavem fyziky atmosféry Akademie věd ČR. V následujících letech pak přibyly na observatoři nové přístroje, především pak dohledoměr PWD 21, ceilometr CT 25 a detektor bleskových výbojů TSS.
V důsledku finančních problémů Akademie věd České republiky došlo od 1. května 1993 k redukci počtu zaměstnanců z pěti na tři a pozorování byla prováděna pouze v klimatologických časech. Tento stav vydržel až do 1. ledna 1998, kdy byl opět počet zaměstnanců navýšen a pozorování byla nejen obnovena ve všech synoptických termínech, ale zároveň i rozšířena na hlášení hodinová.
Ať už Milešovka samotná, nebo observatoř na této hoře se nacházející, lákala a láká mnoho turistů i osobností a ve své minulosti se stala místem, kam zavítala celá řada osobností. Ať už jím byl pruský král Friedrich Wilhelm III, přírodovědec Alexander von Humboldt, básníci Karel Hynek Mácha a Jan Neruda, sovětský meteorolog Sergej Petrovič Chromov a celá řada dalších osobností. V polistopadovém vývoji se zasloužil o rozvoj turistiky a zlepšení prostředí v okolí observatoře založením obecně prospěšné společnosti Milešovka mimo jiné i RNDr. Josef Štekl, CSc., tedy první polistopadový ředitel Ústavu fyziky atmosféry AV ČR. Hora Milešovka nabídla svou výjimečnou polohou v Českém středohoří možnost umístit zde observatoř, která se stala vzorovou pro meteorologická měření a pozorování. Profesor PhDr. Spitaler tak dokonale využil spojení vědy a přírody, a prokázal tím výjimečnou prozíravost při prosazení její výstavby.
Grafy vybraných hodnot měřených na observatoři Milešovka (zobrazení určitého časového úsek v grafu lze provést pomocí výběru myší) :
1) Reginald Czermack-Warteck - narozen 1847 v Praze, odkud se odstěhoval do Teplic. Zde se zabýval výrobou požárních vozidel a protipožárními opatřeními. Zemřel 4. března 1929 v Teplicích, kde je i pochován.
2) ZAMG - Ústřední ústav pro meteorologii a geodynamiku ve Vídni (Zentralanstalt für Meteorologie und Geodynamik)
3) "Společnost pro rozvoj německé vědy, umění a literatury v Čechách" byla po roce 1924 pojmenována jako "Německá společnost pro vědu a umění"
4) Publikace lze nalézt v profilu PhDr. Rudolfa F. Spitalera
5) Ročenka povětrnostních pozorování, 1932-1938
6) Příklad publikace Oswalda Menzla zabývající se meteorologickoptickým pozorováním: Einige meteorologish-optische Beobachtungen auf dem Donnersberge, Zeitschrift für angewandte Meteorologie, 61, č. 2/4, 1944
7) Štěkl, Zacharov 1993
8) Ladislav Ježek byl známý v oblasti meteorologické fotografie, na observatoři Milešovka pracoval od 1. července 1953 s do 30. dubna 1966). Zabýval se především fotografováním ledových krystalů a oblaků.
9) RNDr. Milan Koldovský zpracoval např. monografii o fotografii v meteorologii, na observatoři Milešovka pracoval mezi roky 1959–1961
10) Pozorovatelna má nyní výhled na tři světové strany - sever, jih a především na západ. Původní umístění pozorovatelny je v prostotu dnešní kuchyně, tedy pouze severním směrem.
Zdroj:
Dějiny meteorologie v zemích českých a na Slovensku, K.Krška a F. Šamaj
Klimatické poměry Milešovky, R. Brázdil, J. Štěkl a kolektiv
Milešovka a milešovský region, J. Štěkl a kolektiv
Česká meteorologická společnost, http://www.cmes.cz