Gustav Swoboda
07.09.1893 - 04.09.1956
Gustav Swoboda se narodil 7. září 1893 v Praze. Jako pražský Němec studoval na Německém gymnáziu, kde se stal studentem profesora Rudolfa Spitalera. Po dokončení univerzity nastoupil v roce 1920 do Státního úřadu meteorologického v Praze (SÚM), kde zůstal až do roku 1938.
Vyjma prvního ředitele SÚM profesora Rudolfa Schneidera, pak PhDr. Gustav Swoboda byl v počátcích fungování ústavu jedním ze čtyř vědeckých pracovníků, tedy zaměstnanců s vysokoškolským vzděláním. Dalšími byli profesor Alois Gregor, Ferdinand Kocourek a dnes poněkud pozapomenutá osobnost Emanuela Hofa. V takto malém kolektivu nebylo možné specializovat jednotlivá oddělení a tak se ve vydávání předpovědí počasí střídali v týdenním cyklu všichni čtyři, přičemž denní hodnocení prováděl ředitel ústavu Rudolf Schneider a v jeho nepřítomnosti jeho zástupce Alois Gregor. Nejdříve byly předpovědi připravovány vždy jen na následující den, později byly předpovědi v pracovní dny připravovány jako ranní (předběžná) zprávy, které obsahovaly hlášení za posledních 24 hodin a společně s tím byla uveřejněna předpověď na následující den. Polední (hlavní) zpráva obsahovala přehled počasí z hlavních evropských měst a předpověď počasí pro následující den. V této praxi bylo pokračováno až do počátku 30. let i přesto, že se počet vědeckých pracovníků zvýšil (v roce 1931 měl ústav 9 vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců). Od roku 1924, kdy zřejmě vznikala jednotlivá oddělení, bylo vytvořeno i oddělení prognózní, jehož vedením byl pověřen Gustav Swoboda. Jeho úkolem se stala zpočátku jak povětrnostní služba, tak letecká meteorologická služba. Se vzrůstajícím počtem letecké dopravy ji bylo třeba obstarat po meteorologické stránce, a tak se letecká meteorologická služba stala jakýmsi motorem SÚM - bylo třeba vybudovat pozorovací síť stanic pro tyto účely, zorganizovat meteorologické služby na státních letištích, zajistit výměnu dat pomocí rádiotelegrafů a telefonů nejen na území ČSR, ale i na mezinárodní úrovni a pochopitelně připravit a vyškolit posádky letadel i pozemní personál.
Gustav Swoboda, 1924
Gustav Swoboda také úspěšně aplikoval analýzu povětrnostních map metodou norské (nebo také bergenské) školy, k čemuž mu pomohla stáž v Norsku u profesora Bjerknese, která proběhla v roce 1923. K této stáži se dostal díky jeho namáhavé a svědomité práci při zpracování výškových barometrických měření, která v letech 1908-1909 provedl na území mezi dnešním Irákem a Palestinou český kněz a orientalista Alois Musil. Ten pro dr. Swobodu jako poděkování nabídl, aby se k němu připojil na další cestě po arabských zemích. Gustav Swoboda však požádal o možnost stáže u Norské meteorologické služby v Bergenu. A. Musil vyšel Swobodovi vstříc a zajistil mu u prezidenta republiky dr. Edwarda Beneše několikaměsíční stipendium v Bergenu.
V roce 1937 Swobodovi vyšla kniha "Letecká meteorologie a povětrnostní služba letecká", která se stala jednou z prvních obdobných publikací na světě. Obsahovala nejen moderní meteorologické poznatky pro letecké dispečery, ale i přehled meteorologických přístrojů, informace o kódech apod. PhDr. Swoboda se zabýval i osvětovou činností propagující meteorologii, především leteckou, vkládal pojmy a jejich vysvětlení do slovníků, přednášel na pražské technice, pracoval v aeroklubech a celkově se snažil o popularizaci letecké meteorologie při každé příležitosti, která se mu naskytla. Stejně tak se podílel se na rozvoji letecké meteorologie při mnohých konferencích a jednáních v zahraničí a stal se v meteorologii mezinárodně uznávanou autoritou. Za tuto jeho činnost mu bylo v roce 1938 nabídnuto prázdné místo sekretáře Mezinárodní meteorologické organizace (IMO, International Meteorological Organization) v nizozemském městě De Bild. Vzhledem k tomu,že Swoboda byl antifašista, využil této možnosti uniknout mimo dosah územní, které bylo ohrožené nacistickým Německem. Příliš dlouho však v De Bild nepobyl, neboť Nizozemí bylo zanedlouho obsazeno německou armádou, a tak se sídlo organizace přestěhovalo do Lausanne v neutrálním Švýcarsku. Zde v průběhu války připravoval přestavbu zastaralé IMO ve fungující organizaci pro období po válce. V průběhu války ale v práci pokračoval dále. Společně s M. Končkem přeložili z češtiny do němčiny učebnici synoptické meteorologie ruského vědce S.P. Chromova, doplnili ji o nové poznatky a přizpůsobili ji poměrům v Evropě. Na prvním sjezdu po založení Světové meteorologické organizace (WMO, World Meteorological Organization), byl v roce 1951 zvolen jejím prvním sekretářem. Dlouholetý kolega na SÚM Alois Gregor, který měl možnost setkávat se dr. Swobodou na půdě WMO, poznamenal k jeho snaze uvést Světovou meteorologickou organizaci do života: "Kdo měl příležitost sledovat několikatýdenní zasedání tohoto orgánu, přesvědčil se sám, s jakým neumdlévajícím úsilím bez ohledu na osobní pohodlí a zdraví řídil dr. Swoboda složitou agendu prvního kongresu". Za jeho celoživotní dílo mu byla Nizozemskou akademií věd byla v roce 1954 udělena zlatá Buys-Ballotova medaile. Na pozici prvního sekretáře WMO zůstal do roku 1955, kdy přijal přijal místo profesora meteorologie na univerzitě v Istanbulu, ale zanedlouho na to, dne 9. září 1956, v Ženevě zemřel.
Po své emigraci již zřejmě Československo nikdy nenavštívil, ať už proto, že cítil po skončení války nepříjemné pocity k Něměcku a Němcům, nebo proto, jak se při odsunu Němců z ČSR stát zachoval k jeho profesorovi PhDr. Spitalerovi. Dlouholetý kolega Alois Gregor, druhý ředitel SÚM v nekrologu na Gustava Swobodu zavzpomínal takto: "V Československu zanechal přátele a příznivce, kteří na něj nikdy nezapomenou pro jeho povahu ryzí a čistou jako křišťál. Nebylo mu už dopřáno, aby ještě uviděl svou starou vlast a milovanou Prahu, po které ustavičně toužil".