Rudolf Schneider
3.8.1881 – 16.8.1955
Rudolf Schneider se narodil 3. srpna 1881 v obci Dolní Lukavice u Přeštic. Středoškolského vzdělání se mu dostalo na Reálném a vyšším gymnáziu v Klatovech, kde studoval mezi léty 1893 a 1900. Od roku 1901 pokračoval ve studiu na Filosofické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, kde se zaměřil především na matematiku a fyziku, a pod vedením profesora Františka Augustina na meteorologii a klimatologii. Bylo to právě první profesor meteorologie a klimatologie na české univerzitě František Augustin, kdo doporučil Rudolfa Schneidera k jeho následné práci v období let 1905 - 1918 v Ústředním ústavu pro meteorologii a geodynamiky ve Vídni. Zde získal značné zkušenosti a vědomosti především v oblastech měření záření v atmosféře, pilotováním a měřením ovzduší za pomoci balónů a v oblasti předpovědi místního počasí Kaltenbrunnerovo-Schneiderovou metodou. 31.ledna 1907 byl promován na Karlově univerzitě na doktora filosofie, když předložil jako svou dizertační práci první souvislé měření nočního vyzařování a jeho chod v absolutních hodnotách, kterou prováděl a zpracovával po dobu 2,5 roku na Hohe Warte ve Vídni, kde sídlil Ústřední ústav pro meteorologii a geodynamiku. Měření tehdy prováděl novým Angströmovým přístrojem a svou prací doplnil velmi chudé poznatky o slunečním záření v absolutních hodnotách měřených ve středních zeměpisných šířkách. Jako habilitační práce pojednávala o mikroseismických oscilacích půdy, ve které potvrdil tehdejší Wiechertův názor, že je souvislost mezi těmito oscilacemi a periodickými větry a vichřicemi, a i proto mu bylo svěřeno na vídeňském ústavu vedení rakouské seismologické služby. V průběhu 13 let, kdy pracoval na Ústředním ústavu pro meteorologii a geodynamiku ve Vídni tak prošel téměř všemi odděleními: začal na observatoři, zúčastnil se mezinárodních výzkumů volné atmosféry za pomoci balónů, řízených balónů a nakonec i pilotovaných letů, po nějaký čas pracoval na oddělení staničním, odkud přešel na oddělení prognózy a geodynamiky, aby nakonec mezi léty 1913-1918 vedl seismické oddělení.
Po vzniku Československé republiky se Schneider přestěhoval z Vídně zpět do Prahy, kde mu bylo svěřeno vedení československé meteorologické služby a nově založeného Československého státního ústavu meteorologického, jehož se stal na následujících 25 let prvním ředitelem. Ve vedení tohoto úřadu věnoval svou snahu rozšíření letecké meteorologické služby a práci v mezinárodních organizacích. Převzetí meteorologické služby po bývalých ústředích v Budapešti a ve Vídni si však vyžádalo vybudovat novou staniční síť od základů. První světová válka způsobila značná poškození na celé síti. Další problémy nastaly, když v období jednoho roku, kdy došlo na jednu stranu k přerušení vztahů s Vídní a na druhou stranu ještě neexistoval nový ústav, došlo ke značným zmatkům mezi dobrovolnými pozorovateli a některé stanice přestaly zcela plnit svůj účel. Proto vedení Československého státního ústavu meteorologického odeslalo oběžník s žádostí na všechny stanice, které byly vedeny v roce 1918 v síti budapešťského nebo vídeňského ústavu. V něm ředitel dr. Schneider informoval o zřízení Československého státního ústavu meteorologického, který přebírá všechny stanice na území ČSR, požádal o zaslání informací o přístrojovém vybavení stanic, stavu pozorování, personálním zajištění stanic a na pozorovatele samotné se obrátil s nadějí, že "páni pozorovatelé vyjdou i novému ústavu s ochotou vstříc a budou ho podporovat ve snaze probádati co nejpečlivěji meteorologické a klimatické poměry státu". V této době existovala jen velmi řídká síť s placenou obsluhou - 12 vojenských (leteckých) stanic, tří placených observatoří (Praha - Karlov, Stará Ďala a Milešovka) a poslední stanice byla provozována českou technikou v Brně. Mimo to však existovala síť stanic s dobrovolnými pozorovateli - fungovala především u škol, různých ústavů a úřadů, továren, léčeben a ozdravoven, ale i bytových domů. Vybavení observatoře v Praze na Petříně, jejíž provoz financoval ze svých prostředků profesor František Augustin, bylo v průběhu první světové války zničeno nebo rozkradeno, a vzhledem k tomu, že ústav neměl dostatečné prostředky na její obnovu, tak zanikla. Klementinum zůstalo v provozu, aby bylo možné zjistit rozdíly mezi hodnotami naměřenými zde a na observatoři Praha - Karlov. Navíc se Klementinum, jako nejstarší stanice na území ČSR, stalo po příchodu dr. Schneidera z Vídně do Prahy základnou SÚM.
Současně s jeho prací ředitele SÚM se však věnoval i pedagogické činnosti, mezi léty 1909 - 1922 pracoval jako externí pedagog na české technice v Brně, později začal vyučovat na Karlově univerzitě v Praze, kde byl v roce 1930 jmenován bezplatným profesorem meteorologie a klimatologie. Po druhé světové válce odešel z pozice ředitele SÚM (kde profesora Schneidera nahradil ve funkci PhDr. Alois Gregor) a věnoval se pouze vyučování na Karlově univerzitě.
Nejvýznamnější období jeho práce spadá do období, kdy žil a pracoval ve Vídni, z pozice ředitele SÚM se pak věnoval především osvětovým, popularizačním a propagačním publikacím z oblasti jeho zájmu, což byla chronologie
Na závěr jedna ze vzpomínek na profesora PhDr. Rudolfa Schneidera:
Rudolf Schneider
"Mezi příjemné chvilky dávno zašlé patří můj pobyt na Hohe Warte ve Vídni (Wien), kam jsem přišel r. 1906 na ústř. meteorologický ústav. Zde jsem se ponejprve setkal se Schneiderem. Pomalu začínala naše známost; když jsem ráno přicházel do ústavu, tu on odcházel a když jsem odpoledne odcházel, tu přicházel on, aby se ujal své denní práce, meteorologických pozorování v noci. Na ústředním ústavě byla permanentní služba a první úlohou každého, kdo nastupoval jako asistent na ústavě, byla pozorování a jejich redukce. Meteorologické přístroje, jejich mechanismus, jejich běh a poruchy v chodu byly zde první Schneiderovou prací. A k té práci přistoupil Schneider s obdivuhodným smyslem pro precisní mechaniku, která buď mu byla vrozena nebo v něm vychována dokonalým hodinovým strojem. Byl Schneider již tehdy majitelem přesně jdoucích hodinek, jejichž kouzlu jsme podlehli všichni, kdo pracovali na Hohe Warte. Jeho láska k hodinovému stroji nebyla známa jen mezi jeho kolegy, ale pronikla daleko do Vídně (Wien) a rozmarné jsou anekdoty, které vyprávějí, jak Schneider opravoval časové signály a řídil běh Slunce. S úsměvem pohlíželi jsme na jeho hodinky, tu a tam padla všelijaká poznámka, žertem míněná, ale jedno je zvláštní, že rozličné ty hodinky, jež jsme měli v kapsách, časem mizely a udělaly místo jiným, přesně jdoucím strojům, jichž běh Schneider předem přesně vyšetřil, než přešly do našeho majetku a na které otcovsky dohlížel a učil nás, jak s nimi zacházeti.
Z jeho zájmu o přesný mechanismus vznikla jeho disertační práce o absolutním měření nočního vyzařování v roce 1907 a projevuje se i v poslední jeho činnosti na Hohe Warte, když byl přednostou seismického oddělení, vypracoval jeho registrace a uveřejnil svoji habilitační práci o pulsačních oscilacích půdy. A Schneiderův smysl pro přesnost projevuje se i dále, když přechází do Prahy, aby vybudoval a vedl náš ústřední ústav, o jehož činnosti jsem při účastech na sjezdech v cizině slýchal jen pochvalná uznání."
Profesor PhDr. Stanislav Hanzlík
Uveřejněno k 60. narozeninám Rudolfa Schneidera, Říše hvězd 1941