OBSERVATOŘE.cz

Lysá hora

Observatoř Lysá hora se nachází na vrcholu Moravskoslezských Beskyd ve výšce 1324 m.n.m. Pravidelné denní měření vybraných meteorologických prvků bylo zahájeno 15. července 1897, přičemž na samotném počátku činnosti stanice se měřil úhrn srážek, teplota vzduchu, výšky sněhové pokrývky a přírůstek nového sněhu. Jelikož se očekávalo, že při měření na takto exponovaném místě budou sledované prvky dosahovat extrémních hodnot, byl téměř od začátku o získaná data značný zájem ze strany nejen klimatologů, ale také vodohospodářů a hydrologů. Přestože se jednalo o velmi krátké záznamy měření a jejich kvalita byla velmi různá, tehdejší odborníci se snažili o zpracování předběžných výsledků. Prvním pozorovatelem se stal Jaroslav Winkler, restauratér z Albrechtovy chaty na Lysé hoře. Při měření docházelo ke střídání s ostatními zaměstnanci chaty tak, jak se měnili hosté nebo číšníci, což je důvod nestálé kvality měření v klimatologických termínech.  Pozorování všech meteorologických prvků bylo zahájeno roku 1933, tedy v době, kdy již zasílané zprávy sloužily k zajištění letecké dopravy.  

K několika přerušení v činnosti observatoře došlo v průběhu 2. světové války, po jejímž ukončení převzali v květnu 1946 stanici českoslovenští vojáci. Ti zde zřídili leteckou meteorologickou stanici, která zůstala v provozu až do roku 1954, kdy ukončila svoji činnost. Ve stejném roce pak Československá armáda dokončila výstavbu zděné budovy pro potřeby meteorologické observatoře a zanedlouho její správa přešla z armády na Hydrometeorologický ústav ¹⁾.  Budova slouží do dnešních dnů, pochopitelně došlo k řadě rekonstrukcí (zateplení, výměna oken a dveří, včetně vytápění budovy - od spalování koksu, přes elektrické přímotopy až po dne užívané tepelné čerpadlo). Od převzetí stanice Hydrometeorologickým ústavem byla její profesionální obsluha dvoučlenná, přičemž se sloužilo od 7. hodin do 21. hodin. Ke změně došlo roku 1966, kdy na stanici sloužili čtyři pozorovatelé a od roku 1968 pak přibyl pátý pozorovatel. Díky tomu mohl být od 1. ledna 1969 zahájen její dvacetičtyřhodinový provoz. Zatím k poslední změně došlo od 1. ledna 2011, kdy byl zaveden noční provoz s automatickým režimem v délce osmi hodin, a proto byl počet zaměstnanců opět snížen na čtyři. 

Přístrojové vybavení bylo rovněž v průběhu let nahrazeno za moderní. Klasické přístroje byly v období přelomu tisíciletí z velké části nahrazeny elektronickými měřícími čidly, zatímco původní slouží jako srovnávací, nebo jako záloha v případě poruchy na některém ze systémů, které mimo jiné obsahují ultrasonický snímač směru a rychlosti větru, ceilometr, senzor stavu počasí (PWD), váhový srážkoměr a dohledoměr. Pro Astronomický ústav Akademie věd České republiky je zde pak automatickou kamerou snímán přelet bolidů, přičemž v roce 2013 došlo k nahrazení analogové kamery za digitální. Od roku 1969 byl na observatoři Lysá hora také měřen SO₂, později přibylo i měření polétavého prachu. Obě tato měření již skončila, měření emisí SO₂ k roku 31. prosinci 2010 a polétavého prachu pak k 31. prosinci 2002. 

V neposlední řadě došlo ke změně způsobu předávání meteorologických pozorování. Pouze za posledních cca 60 let byly údaje zasílány do sběrného místa ČHMÚ v Praze - Komořanech nejdříve pomocí radiostanice, přes dálnopisné spojení pomocí modemu až k dnešnímu předávání dat pomocí internetu. Čas, který byl věnován zasílaní hlášení, tak byl zkrácen z několika minut na několik sekund.

Publikace o srážkách a jiných meteorologických prvcích

Prvním, kdo se pokusil o zpracování úhrnu srážek, byl ředitel velkostatku, meteorologický pozorovatel a dlouholetý člen Přírodozpytného spolku v Brně Hermann Schindler. Zmíněny spolek Schindlerovu práci o srážkových poměrech Moravy a Slezska "Beitrag zur Kenntnis der Niederschlagsverhältnisse Máhrens und Schlesiens" také v roce 1904 vydal. Toto dílo zahrnovalo úhrny srážek v období 1883 - 1902 ²⁾, které byly zpracovány do tabulek po jednotlivých letech a zakresleny do srážkových map v rozlišení 1 : 576 000. Údaje získal z podkladů meteorologické komise Přírodozpytného spolku, který uveřejňoval údaje ve svých výročních zprávách, a dále data Císařské a královské ústřední hydrografické kanceláře ve Vídni, pod kterou stanice na Lysé hoře spadala. V roce 1914 pak Hydrografická služba Rakouska vydala zhodnocení měsíčních a ročních srážek pro povodí Odry na Moravě a ve Slezsku, které vycházelo z podkladů let 1876 - 1900. Pro Lysou horu vycházela z pozorování mezi roky 1897 - 1905, avšak průměrný roční úhrn srážek 1540 mm považovali hydrologové pouze za orientační údaj. První kvalitní publikací o srážkových poměrech Moravy a Slezska Klimatographie von Máhren und Schlesien, vydal roku 1918 opět Hermann Schindler. V této práci však Lysá hora nebyla uvedena, neboť vycházel z dat 1881-1900 a pro lysohorskou stanici tak nebyla k dispozici dostatečně dlouhá řada pozorování. Při výše uvedených prácích, které případně zahrnují data z níže položených stanic ³⁾, pochopitelně jejich autoři mohli jen velmi obtížně odhadovat srážky, které spadly na samotném vrcholu Moravskoslezských Beskyd. Nejen, že níže položené stanice se nachází v závětří nebo naopak v návětří, ale v této době ani nebyl znám srážkový pseudogradient, měnící se s nadmořskou výškou a orientací svahů. Tou se zabýval až František Říkovský ⁴⁾  v pojednáních Vliv tvářnosti půdy na srážkové poměry na Moravě a v našem Slezsku (1925) Vztah mezi atmosférickými srážkami a nadmořskou výškou na Moravě a ve Slezsku (1926). Vycházel z 25letých srážkových řad (1896-1920), přičemž pro Lysou horu samotnou začínala srážková řada o rok později, tedy od roku 1897 a zde byl získán dlouholetý roční průměr srážek 1578 mm. Profesor Říkovský tak konstatoval, že Lysá hora je srážkové nejbohatším místem Moravy a Slezska, a množství úhrnu srážek více záleží na geografických podmínkách, než na nadmořské výšce samotné ⁴⁾.

Od zahájení měření meteorologických prvků na stanici Lysá hora se vyjma úhrnu srážek měřila také teplota, výška sněhové pokrývky a přírůstek nového sněhu. Jak bylo uvedeno výše, ke změně tohoto stavu došlo až v roce 1933, kdy byla stanice vybavena dalšími meteorologickými přístroji. První, kdo se pokusil o komplexní zhodnocení klimatu Lysé hory, byl profesor František Vitásek. V průběhu protektorátu Čechy a Morava došlo k uzavření vysokých škol, a to včetně Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně, kde profesor Vitásek předtím vyučoval. Proto v tomto období spolupracoval na hydrografickém oddělení v Brně a společně s odborníky tohoto ústavu tak vytvořil práci o srážkových poměrech povodí Moravy a Odry v období třiceti let, tedy mezi roky 1901 - 1930 - Srážky povodí Moravy a horní Odry (1945) a Třicetileté srážkové průměry povodí Moravy a horní Odry. Poprvé tak byly vypočítány roční úhrny srážek na Lysé hoře z úplné řady pozorování ⁵⁾. Dalším významným příspěvkem o podnebí Lysé hory s názvem Stručný nástin podnebí vrcholu Lysé hory, který byl vydán v roce 1944 jako výňatek jím připravované fyzickogeografické monografie o povodí řeky Ostravice, která byla začleněna do společné práce hydrologů J. Soukala a M. Čermáka Ostravice, popis povodí a toku (1945). Uvedený nástin se stal klasickým rozborem teplotních, srážkových a větrných poměrů Lysé hory v ročním chodu, které získal z průměrů z let 1901 - 1930. Stejně tak obsahoval i počty mrazových dnů, trvání inverzí, apod. Tyto podklady následně zahrnul do své práce Ostravice. Příspěvek k fysickému zeměpisu povodí řeky (1945). Tato Vitáskova práce byla v dané době zcela ojedinělá, už jen vhledem k velmi malému území, kterého se týkala. 

Poznámka:

¹⁾ Hydrometeorologický ústav vznikl na základě Vládního nařízení ze dne 27. listopadu 1953 o Hydrometeorologickém ústavu 

²⁾ Hermann Schindler měl k dispozici data stanice na Lysé hoře až od roku 1898, kdy byla zahájena její činnost. Aby získal dvacetiletou řadu, doplnil je od roku 1887 - 1897 o data ze stanice Ostravice, která se však nachází o 896 m níže.

³⁾ Stanice nacházející se na povodí Ostravice a rok založení - stanice Ostravice  (1872), Baraní (1873), Podolánky (1878), Frýdlant nad Ostravicí (1879) a Čeladná (1881)

⁴⁾ Srážkovým pseudogradientem se zabýval profesor Zeměpisného ústavu Masarykovy univerzity v Brně František Říkovský.

⁵⁾ Podle práce Františka Říkovského srážky přibývají velmi rychle do výšky 500 m.n.m., výše již je nárůst srážek výrazně nižší. Podle výpočtů Františka Vitáska činil mezi roky 1901 - 1930 srážkový normál 1536 mm a přiblížil se tak výsledkům Františka Říkovského (1578 mm)

Zdroj:

Dějiny meteorologie v zemích českých a na Slovensku, K. Krška, F. Šamaj

Meteorologické zprávy, ročník 61, č. 3

Meteorologické zprávy, ročník 67, č. 6

Česká meteorologická společnost, http://www.cmes.cz