František Vitásek

07.01.1890 – 19.08.1973

Život Františka Vitáska

František Vitásek se narodil dne 7. ledna 1890 ve Velké Bystřici v rodině revírníka. Ve svých jedenácti letech (1901) nastoupil na Slovanské gymnázium v Olomouci, na kterém roku 1909 úspěšně odmaturoval. Následně odešel do Prahy, kde pokračoval ve studiu na Filosofické fakultě české části Karlovy univerzity v Praze. V roce 1914 složil státní zkoušku ze zeměpisu a dějepisu pro učitelství na středních školách a rigorózní zkoušku ze zeměpisu, dějepisu a filosofie. Během studia byl ovlivněn docentem Josefem Danešem a pod jeho dohledem tak v roce 1912 vznikla první odborná geomorfologická práce o krasovém pohoří Orjen. Byl to tak právě docent Daneš, který přivedl Vitáska k fyzické geografii. Po zhruba dvouměsíčním působení v armádě, kam byl povolán k vojenské službě, byl z armády vyloučen a mohl začít vyučovat jako středoškolský učitel. Od r. 1916 začal vyučovat jako suplující učitel na reálném gymnáziu v Kolíně, kde se ve volném času dále věnoval studiu a pod vedením docenta Daneše vytvořil práci "Čtvrtohorní zalednění v Černé hoře", na jejíž základě roku 1916 získal doktorát. Na kolínském gymnáziu učil až do roku 1919, kdy přešel učit na Československou obchodní akademii v Praze. Geomorfologii se věnoval i nadále a opět s pomocí docenta Daneše roku 1924 habilitoval z fyzické geografie na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Téhož roku PhDr. Vitásek začal působit na Geografickém ústavu Masarykovy univerzity. Zde měl na starosti vedení oddělení a semináře fyzického zeměpisu. Na téže univerzitě byl 23. prosince 1927 jmenován mimořádným profesorem, řádným pak 2. září 1931.

Vyjma funkce ředitele semináře fyzického zeměpisu se stal externím členem Státního geologického ústavu a dopisujícím členem Královské české společnosti nauk. Úzce spolupracoval s vysokými školami v Bulharsku a v Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Po dobu svého působení na Geografickém ústavu ČSAV se také hojně věnoval publikační činnosti.

Po německé okupaci v roce 1939 došlo k přerušení výuky na celé řadě vysokých škol a tomuto osudu se nevyhnula ani Masarykova univerzita. Profesor Vitásek však nepřešel vyučovat na střední školy, jak učinila celá řada jeho kolegů, a proto byl poslán na dovolenou.

Po druhé světové válce pak pod jeho vedením došlo o opětovnému zahájení činnosti Geografického ústavu ČSAV, ale také se účastnil vybudování Geografického ústavu na znovuobnovené Palackého univerzitě v Olomouci. V Brně se pak ještě staral o založení katedry zeměpisu při nově zřízené pedagogické fakultě. Vitásek se tak fakticky postavil do vedení všech tří geografických institucí. Následně byl ve školním roce 1964 / 1947 zvolen děkanem přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity a o rok později opět zvolen do této funkce na pedagogické fakultě Palackého univerzity.

V roce 1952 byl zvolen členem korespondentem ČSAV. Také získal celou řadu státních vyznamenání, jeho vědecká a pedagogická činnost byla oceněna v roce 1966 zlatou medailí Univerzity Palackého v Olomouci, v roce 1967 stříbrnou medailí Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně a o další rok později obdržel čestný doktorát přírodních věd Palackého univerzita v Olomouci. Dále obdržel stříbrnou plaketu "Za zásluhy a vědu a o lidstvo", kterou mu udělila ČSAV a v roce 1959 byl zvolen jako čestný předseda Československé společnosti zeměpisné.

Jméno profesora Vitáska se často objevovalo i mezinárodní scéně, účastnil se mezinárodních geografických kongresů (např. v roce 1934 ve Varšavě a 1938 v Amsterdamu). V roce 1935 se stal čestným členem Srbské geografické společnosti a podobné pocty se mu dostalo i od geografických společností v Bulharsku (1938), Rakousku (1956), Polsku (1957), Maďarsku (1962), Sovětském svazu (1965) a v dalších státech.

Profesor Vitásek se také podílel na přípravách vybudování observatoře na Lomnickém štítu společně s Rudolfem Schneiderem, Aloisem Gregorem a především významným slovenským profesorem Mikulášem Končekem .

Vědecká a publikační činnost

Vědecká činnost profesora Vitáska zasahovala do geografie, klimatologie a geomorfologie.

Geomorgfologie: Jednou z oblastí, kterou se zabýval a významně tím rozšířil povědomí z oblasti geomorfologie, bylo glaciální zalednění. Na toto téma vydal v roce 1924 knihu "Naše hory ve věku ledovcovém". Další témata v oboru geomorfologie lze nalézt v jeho zájmu o povrchové a podzemní krasové jevy, přičemž významnou část svého výzkumu věnoval Demänovským jeskyním v Nízkých Tatrách. Také formuloval ve světovém měřítku zcela průkopnické způsoby geomorfologického mapování.

Klimatologie: V oblasti klimatologie se zaměřil na oblasti Moravy, Slezska a Vysokých Tater. Profesor Vitásek byl také členem komise pro výzkum Tater a jim nejbližších oblastí karpatských, která byla zřízena zásluhou profesora brněnské techniky Augustina Semeráda. První publikací této komise pak byl Vitáskův rozbor srážkových poměrů Středních Karpat, území severních pohoří od Kysuce po Spiš, včetně polské strany. Rozbor vycházel z dat 77 stanic a pokrýval období mezi roky 1901 - 1918. Pro vypracoval studie o srážkových poměrech Tater, o klimatologických kolísání a změnách a o sněžné čáře Tater. Oblast Moravy a Slezska patřila do druhé skupiny jeho prací. Stal se například prvním badatelem, který se pokusil komplexně zmapovat klima Lysé hory v období protektorátu, kdy nemohl vyučovat na tehdy uzavřené Masarykově univerzitě. Tento čas tak mohl věnovat díky spolupráci s hydrografickým oddělením v Brně své vědecké práci a stejně tak mu bylo umožněno využít tamní bohatý archiv. Ve spolupráci s tímto oddělením se podařilo Vitáskovi zpracovat srážkové poměry povodí Moravy a Odry za období 1901-1930, tedy období třiceti let, které bylo stanoveno jako standard pro klimatologická porovnávání. Mimo jiné tak jako první pokryl i oblast Lysé hory, které v roce 1944 shrnul v článku nazvaném "Stručný nástin podnebí vrcholu Lysé hory" a byl výňatkem z jeho připravované fyzicko-geografické monologie o povodí řeky Ostravice. Tento "nástin" byl však klasickým rozborem teplotních, srážkových a větrných poměrů panujících na Lysé hoře v ročním chodu. Byly v něm uvedeny např. i počty mrazových dnů, případy teplotních inverzí (kdy na vrcholu Lysé hory bylo tepleji, než na jejím úpatí), srážkové úhrny, počet dnů s bouřkou, nebo informace o sněhové pokrývce. Tato práce se stala nejen první svého druhu, ale i unikátní rozsahem a hloubkou zpracování pro malou oblast, které se věnovala.

Geografie: Hlavní oblastí jeho publikační činnosti, ze které čerpala celá řada generací českých geografů spočívala v autorství mnoho vysokoškolských učebnic. Již v roce 1922 vydal "Fysikální zeměpis", v roce 1934 pak vydal učebnici "Fysický zeměpis. Díl I. Ovzduší a vodstvo", o rok později vyšel druhý díl "Fysický zeměpis. Díl II. Pevnina" a v roce 1939 poslední díl "Fysický zeměpis. Díl III. Rostlinstvo a živočišstvo". Tyto knihy byly opětovně vydány v letech 1948 (I.díl), 1953 (II.díl) a 1956 (III.díl). Do zahraničí se pak rozšířila i jeho další dvě díla, a to "Všeobecný zeměpis" z roku 1948 a "Základy fysického zeměpisu", který vydal roku 1966. Stejně tak jeho přednášky, které sloužily k výuce na vysokých školách, měly nejen vysokou úroveň, ale své posluchače dokázal zaujmout a nadchnout v dalším studiu geografie.

Profesor Vitásek rovněž pracoval v redakčních radách řady odborných časopisů, podílel se na přípravě "Československého vojenského atlasu" a "Atlasu ČSSR" a pracoval jako korespondent ČSAV.

Ukončení kariéry

V roce 1960, tedy ve svých 70. letech, odešel do zaslouženého důchodu, přesto se snažil vypomáhat geografům ve své činnosti a bádání.

Profesor PhDr. František Vitásek zemřel dne 19. srpna 1973 v Brně ve věku 83 let.

Výběr prací profesora Františka Vitáska

Učebnice
- Fysický zeměpis. Díl I. Ovzduší a vodstvo, 1934
- Fysický zeměpis. Díl II. Pevnina, 1935
- Fysický zeměpis. Díl III. Rostlinstvo a živočišstvo, 1939
- Základy fysického zeměpisu, 1966
- Všeobecný zeměpis v hlavních obrysech, 1947
- Všeobecný zeměpis, 1935

Geomorfologie
- Sborník Československé společnosti zeměvědné
- Bradavicový sintr ze Zátvořice v Javoříčku 1949.

Klimatologie
- Stručný nástin podnebí vrcholu Lysé hory. Praha, 1944.
- Tepelné poměry demänovského údolí. Bratislava: Učená Spoločnosť Šafárikova, 1937, 8 s.
- Srážky povodí Moravy a horní Odry 1901-1930, 1945

Biografické a jiné práce
- Sborník klubu přírodovědeckého
- Vývoj moravské geografie, 1973

Zdroj:

Dějiny meteorologie v zemích českých a na Slovensku, K. Krška, F. Šamaj
Meteorologické zprávy, ročník 61, 2008
Týnecké listy, 2015/1
encyklopedie.brna.cz
Masarykova univerzita v Brně, Geografický ústav Masarykovy univerzity v období mezi světovými válkami
Slovanské gymnázium Olomouc
Brněnský deník