Štefan Petrovič
25.10.1906 - 29.01.2000
Nestor slovenské meteorologie a klimatologie Štefan Petrovič se narodil 25. října 1906 v Spišských Tomášovcích. Gymnazijního vzdělání se mu dostalo v nedaleké Levoči, které ukončil v roce 1925. Po maturitě pokračoval ve studiu na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze v oborech matematika a fyzika. Studium úspěšně dokončil v roce 1931 a získal tak vzdělání pro výuku uvedených oborů na středních školách. Již během studií projevil zájem o meteorologii, a tak se jedním z jeho vyučujících stal druhý český profesor meteorologie, světově známý meteorolog PhDr. Stanislav Hanzlík, ke kterému se Petrovič přihlásil se svou disertační prací. Hospodářská krize však způsobila, že se svému oblíbenému oboru mohl věnovat pouze krátce, a to od května do července 1931, kdy pracoval ve Státním ústavu meteorologickém v Praze v oblasti letecké povětrnostní služby. Z tohoto důvodu přijal místo profesora na gymnáziu v Košicích, kde se věnoval výuce matematiky a fyziky a kde zůstal až do podzimní okupace roku 1938. V následujícím školním roce 1938/39 pak pokračoval jako profesor na gymnáziu v Trnavě. Po vzniku samostatného Slovenského státu se Štefan Petrovič vrátil zpět k meteorologii, když si jej vybral za svého spolupracovníka profesor Mikuláš Konček, se kterým zahájil práci na založení a vybudování Ústredie slovenskej poveternostnej služby 1). Je nutné podotknout, že v tomto období nejen začínala druhá světová válka, ale bylo také nutné sjednotit roztříštěnou meteorologickou síť, vyškolit personál, rozvíjet pozorovací síť, a mimo jiné také vytvořit expertní týmy. Dalším neméně obtížným úkolem bylo zahájení činnosti observatoře na Lomnickém štítě, kde Š. Petrovič zajistil přístrojové vybavení pro tuto stanici v průběhu dvou měsíců, které uběhly mezi předáním stanice a zahájením její činnosti (více o Lomnickém štítě zde). I přesto se Štefan Petrovič dále věnoval své disertační práci s názvem "O vplyve horských hrebeňov na sucho na Slovensku", kterou zahájil na Karlově univerzitě v Praze. Její obhajobou a složením rigorózní zkoušky v roce 1940, kdy zahájila činnost nově založená Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského. Štefan Petrovič se tak stal prvním promovaným doktorem přírodních věd obdrženým na Slovensku. V roce 1950 habilitoval na Univerzitě Komenského v Bratislavě jako soukromý docent se svou studií Sucho na Slovensku, avšak než stačil být jmenován docentem, byl tento titul na Slovensku zrušen.
Publikační činnost
Za téměř padesát let, kdy Štefan Petrovič sloužil v oblasti meteorologie a klimatologie, potvrdil nejen své organizační schopnosti, ale také zanechal více jak 200 titulů jeho prací. Ty je možné rozdělit do dvou základních oblastí:
První oblastí zahrnuje oblast obecné klimatologie a klimatografie. Podílel se na tvorbě mnohých významných děl československé klimatologie, jako Podnebí československé republiky (Atlas (1958), Tabulky (1961) a Soubor studií (1969), která zahrnovala detailní práci, na níž kolektiv pracoval 15 let. Na výše uvedenou práci následně navázala další díla, především monografie Klimatické a fonografické pomery jednotlivých krajov Slovenska, kde redigoval kapitoly Klíma Tatier, Klimatické pomery Hurbanova a mnoho dalších.
Druhou oblastí pak lze považovat komplexní klimatologie a bioklimatologie, kde si uvědomil spojitost mezi klimatickými poměry na běžný život člověka. V oblasti regionalizace území z různých klimatických úhlů pohledu, kde se spojila síla dr. Štefana Petroviče a profesora Mikuláše Končeka.
Dále také redigoval celou řadu prací jiných autorů, publikoval učebnice v podnikové technické škole SHMÚ a více jak 25 let pracoval jako člen redakční rady časopisu Meteorologické zprávy, na jehož založení se rovněž podílel a mezi rok 1950 až 1983 patřil k nejaktivnějším autorům v tomto časopise. Ještě ve věku osmdesáti let nejen sledoval odbornou literaturu, ale sám nové texty publikoval.
Další činnosti v oblasti pedagogické, v meteorologických společnostech, apod.
Pedagogickou činnost vyvíjel na Slovenské vysoké škole technické v Bratislavě, kde s přestávkami od školního roku 1941/42 až do roku 1960 vyučoval meteorologii a klimatologii především geodety a stavbaře, a také školil v meteorologii sportovní i profesionální piloty na plachtařské škole v Žilině.
Dr. Štefan Petrovič se rovněž stal jedním ze zakládajících členů Slovenské meteorologické společnosti, načež se stal mezi roky 1960 a 1961 jejím prvním předsedou. Také se stal čestným členem Maďarské meteorologické společnosti a členem Slovenské bioklimatologické společnosti.
RNDr. Štefan Petrovič byl za svou celoživotní práci v oblasti meteorologie a klimatologie oceněn medailí Slovenského hydrometeorologického ústavu "Za zásluhy o rozvoj hydrologie a meteorologie", kterou obdržel v roce 1999. Zemřel po těžké nemoci 29. ledna 2000 ve věku 93 let.
Výběr publikací:
Die größte Niederschläge in der Slowakei, Meteorologische Zeitschrift 1944
Klimatické pomery Slovenska, 1949
Živelné pohromy, 1949
Vymedzenie typov počasia v Hurbanove metódou komplexnej klimatológie, 1954
Klimatické klasifikácie použité pre Podunajskú nížinu, Geografický časopis 1958
Ročný chod teploty vzduchu v Oravskom Podzámku, Meteorologické zprávy 15, 1962
Náčrt klimatických pomerov východného Slovenska, 1963
Stručná mikroklimatická charakteristika Dobšinskej ľadovej jaskne, Slovenský kras 9, 1971 (ve spolupráci s J. Šoltís)
Markoklimatické členenie Slovenska podľa aspektov humánnej bioklimatológie, Zborník prác HMÚ č.9, 1976
Klimatická charakteristika Chopka na základe 20-ročných pozorování, Meteorologické zprávy 30, 1977 (ve spolupráci s J. Šoltís)
Teplotné pomery na Lomnickom štíte podľa 40-ročných pozorování, Meteorologické zprávy 37, 1984
Teplotné pomery na Slovesnku, Zborník prác SHMÚ 23, 1984 (ve spolupráci s J. Šoltís)
1) Krátce po vznku Ústredie slovenskej poveternostnej služby došlo ke sloučení s Hydrografickým oddělením Krajinského úradu, čímž vznikl Štátny hydrologický a meteorologický ústav.
Zdroj:
Dějiny meteorologie v zemích Českých a na Slovensku, K. Krška, F. Šamaj
Meteorologický časopis 9 / 2006, M. Lapin
Meteorologický časopis 9 / 2006, J. Pacl