OBSERVATOŘE.cz

Lomnický štít

První zmínky o možnosti zřízení meteorologických observatoří na štítu Vysokých Tater se začaly objevovat již na konci 19. století. První návrh na vybudování meteorologické stanice byl zveřejněn v diskusi Uherské přírodovědné společnosti, která se sešla roku 1895 v Budapešti. Hlavními vědeckými společnostmi, které se o jejich zřízení snažily, ale byly Uherská zeměpisná společnost a Uherská meteorologická společnost. Původně však usilovaly o zřízení meteorologické stanice na Slavkovském štítě. Z toho důvodu společně uspořádaly veřejnou sbírku, jež měla vést k výstavbě observatoře na uvedeném Slavkovském štítě, a to především kvůli dostupnosti. Celonárodní sbírka se však nesetkala s příliš velkým úspěchem, a ani stát žádnou finanční dotaci na výstavbu observatoře neposkytl, a proto z výstavby nakonec sešlo. Později, v důsledku 1. světové války, došlo k faktickému znemožnění výstavby lanové dráhy, která by výstavbu observatoře umožnila.

První významným podporovatelem výstavby lanovky na Lomnický štít, se na Slovensku stal roku 1931 ředitel Tatranských kúpeľov Ing. Juraj Orságh, který využil k podpoře svého návrhu rodinných vazeb na svého bratra JUDr. Jozefa Országha, druhého zemského prezidenta pro Slovensko. Především díky podpoře zemského prezidenta JUDr. Jozefa Országha, vydala příslušná ministerstva v Praze povolení k výstavbě lanovky na Lomnický štít. Této iniciativy využili v roce 1933 dva významní čeští meteorologové, přední zaměstnanci Státního ústavu meteorologického, kterými byli prof. Alois Gregor a prof. Gustav Swoboda. Společně sepsali memorandum vládním úřadům, aby při výstavbě lanovky na vrchol Lomnického štítu bylo ve staniční budově myšleno na prostory, které by byly určeny pro meteorologickou observatoř. Toto memorandum bylo podpořeno mnohými vědeckými společnostmi, prvním ředitelem prof. Rudolfem Schneiderem (který zdůrazňoval potřebu vybudování „vzdušného majáku v Tatrách”), ale snad největším podporovatelem tohoto memoranda byl prof. František Vitásek z brněnské pobočky Československé zeměpisné společnosti. Již v červenci 1935 byla vydána koncese pro výstavbu a provoz lanové dráhy na Lomnický štít a v srpnu 1935 byla vybrána Krajinským úřadem v Bratislavě chrudimská firma František Wiesner, která výstavbu lanovky dostala na starosti a na jaře 1936 mohla být zahájena výstavba lanovky. Ocelové konstrukce dodávala mostárna v Karlově Huti a kabiny byly vyrobeny v Kolíně. Výstavbu stanic pak získala firma Karla Marvana z Hradce Králové. Při návrhu stanice na Lomnickém štítě došlo k vyslyšení přání meteorologů a architekt Juraj Jurkovič zakomponoval do stanice prostory pro meteorologickou observatoř, čímž vznikla šestipatrová budova, jež je nejvýše položeným obývaným místem na Slovensku. Krátce před dokončením stanice však došlo ke vzniku samostatného Slovenského státu, čeští zaměstnanci tak museli stavbu opustit a vrátit se do okupované vlasti. Prof. Miluláš Konček jako přednosta Štátneho hydrologického a meteorologického ústav nově vzniklého Slovenského státu, začal po dokončení stanice v létě 1940 připravovat observatoř k její činnosti, přičemž o její přístrojové vybavení se postaral RNDr. Štefan Petrovič, které bylo v průběhu léta instalováno. Schvalovací jízda lanové dráhy se uskutečnila až v roce 1940, ale z technických důvodů až do roku 1942 sloužila pouze pro obsluhu observatoře.

Činnost stanice, nacházející se v nadmořské výšce 2635 m.n.m., zahájila činnost dne 1. 10. 1940. Osobním patronem observatoře se stal RNDr. Antonín Bečvář, který měl na starosti dohled nad prací pozorovatelů (a nějaký čas i vojenských meteorologů). Prvním hlavním pozorovatelem na Lomnickém štítě se stal Jozef Uhlár, později k němu přibyl i druhý hlavní pozorovatel Štefan Olejník.

Na konci 2. světové války a přiblížení se východní fronty, nařídily německé úřady observatoř evakuovat. Při ústupu německé armády pak 21. 1. 1945 zničila za pomoci výbušnin dolní stanici a provoz stanice tak byl ztížen. Avšak nepřízeň počasí přála observatoři, neboť německá armáda měla v úmyslu poškodit nejen celou lanovou dráhu, ale i observatoř samotnou. Oprava lanovky probíhala téměř dva roky a činnost observatoře byla obnovena až 1. 1. 1947.

Observatoř byla vybavena vyjma standardních přístrojů mnohými speciálními přístroji, které sloužily po mnoho let a některé jsou v provozu do dnešních dnů. Mimo jiné zde byl testován Končekův geilgraf,  který si nechal patentovat při svém pobytu v Praze. Dalšími speciálními přístroji byly např.:

 - anemograf Fuess v upraveném provedení pro vrcholové stanice pro nárazy větru až do 80 m/s
 - anemograf typu Dines pro záznam okamžité rychlosti větru
 - mikrobarograf Tycos od firmy Short and Mason, aktinometr Michelson-Marten
 - aktinograf podle Robitzscha
 - váhový ombrograf Fuess
 - slunoměr Cambell-Stokes a slunoměr Stade-Becker
 - katateploměr
 

Vysoká nadmořská výška observatoře, s rozhledem do všech světových tak stran umožnila seznámení se a studiem podnebí ve výškách blízkých hladině 700 hPa. Výsledky měření jsou tak zahrnuty v mnoha studiích, především pak ve práci prof. Mikuláše Končeka "Klima Tater".  Lomnický štít je z hlediska teploty nejchladnějším místem na Slovensku, kdy průměrná roční teplota dosahuje -3,8°C. Rozdíl mezi nejchladnějším a nejteplejším měsícem činí 16,2°C. Roční souhrn srážek v dlouhodobém průměru pak činí 1561 mm. Počet dnů s námrazou se pohybuje okolo 150 dnů v roce a průměrný úhrn námrazy činí cca 1000kg/m².

Dnes se na observatoři se provádí vyjma všech obvyklých meteorologických měření i měření všech prvků radiace a námrazových jevů. 

Zdroj:

Dějiny meteorologie v zemích českých a na Slovensku, K. Krška, F. Šamaj

Infomet.cz

Česká meteorologická společnost

RTVS

treking.cz

Wikipedia